Den s třídním učitelem – Historický Cheb

Den s třídním učitelem – Historický Cheb

My šesťáci se rozhodli, že strávíme den se svou paní učitelkou třídní a paní asistentkou v historickém Chebu. Máme úžasné rodiče, protože nás všechny společným svozem dopravili na vlakové nádraží. Kde jsme nastoupili do super vlaku, který nás bezpečně dovezl k našemu cíli.

Vlakové nádraží v Chebu je také velmi zajímavé. Hned na peróně nás překvapily jezdící schody. Ve vstupní hale je automat, a tak někteří z nás si museli zakoupit ranní kakaíčko. Naše paní učitelka jen s úsměvem kroutila hlavou a ani nevíme proč.

Před budovou vlakového nádraží jsme utvořili hlouček a společně se vyfotili. Po bezpečnostních informacích od paní učitelky jsme vyrazili do víru města. Po celou dobu cesty, přesunu na náměstí, jsme si společně povídali.

Jako orientační bod pro nás byla vždy paní učitelka Chán, která s námi jela jako druhý doprovod. Protože její výška a bílé vlasy byly viditelné z dálky. Působila jako maják nebo bójka v moři. Vůbec jsme se nemuseli bát, že se ztratíme.

Když jsme dorazili na horní část náměstí, západní část, zadala nám paní učitelka úkol. Na povrchu náměstí, na místě vík kanálů, jsou umístěny rošty, na nich jsou zaznamenány významné roky, vztahující se k městu. Každý z nás si měl do svého mobilu vyfotit alespoň tři události. S nimi prý potom budeme ve škole ještě pracovat a vyhledávat další informace.

Poté nám, náš osobní průvodce, paní učitelka Chán vyprávěla zajímavosti o architektuře staveb domů na náměstí. V průběhu výkladu jsme se pomalu přesouvali po náměstí na dolní část, kde je umístěna dominanta Chebu – Chebský Špalíček. Prošli jsme jednou z nejužších ulic světa a kde jsme se všichni společně vyfotili.

Následně jsme navštívili Retromuseum. Největší radost z exponátů měly naše paní učitelky, protože skoro všechny je provázely dětstvím.

Cestou zpátky jsme objevili a navštívili prodejnu belgické čokolády. Kde měli úžasné modely vytvořené jen z čokolády. Neodolali jsme si malý kousek zakoupit.

Oběd nám zakoupily paní učitelky z peněžního daru pana Krále, kterému tímto děkujeme. Všichni jsme si tak mohli vybrat a pochutnat na různých druzích pizzy. Někteří z nás si vezli zbytek i domů, protože ji nedokázali sníst.

Cesta zpátky na vlakové nádraží byla poněkud chmurná, protože den s třídním učitelem a tím i náš výlet se chýlil ke konci. Ještě nás čekala úžasná cesta zpátky rychlíkem v kupé, kde jsme si líčili zážitky dne. Vystoupili jsme na nádraží v Sokolově, kde jsme čekali na rodiče, kteří si nás zase rozeberou, nebo jsme pokračovali autobusem zpátky do Krajkové.

A tak zazvonil zvonec a výletu je konec.

6. třída