19. školní akademie

Samotné akademii předcházel konkurz na její moderátory a pečlivá příprava i nacvičování jednotlivých vystoupení. Na pódiu se vystřídali úplně všichni. Vidět jsme tak mohli nejmenší žáčky z mateřské školy i nejstarší žáky z deváté třídy. Hrálo se, zpívalo, tančilo. Někomu zní možná ještě v uších písnička Holky z naší školky nebo Baby shark, někdo bude vzpomínat na veselé zvířecí masky prvňáčků a malé turisty či medvědy z druhé třídy, někomu se vybaví fotbal a šikovné roztleskávačky nebo obratné ruce šesťáků, někdo nezapomene na ráznou Petru ze sedmé třídy v roli nevychovaného poslance, mnohým z nás zůstane v paměti Šimonova věta v roli tatínka Alberta: „Máš snad ještě nějaké přání?“ A Matyášovi z osmé třídy už díky pohádce o Sněhurce asi navěky zůstane přezdívka Holub.

Ano, vše má své chyby a nedostatky. Víme, že pódium v jedné rovině s hledištěm bránilo některým divákům ve výhledu, že prostor zahrady byl rušnější než obecní sál a někoho nebylo slyšet. Přesto jsme ale rádi, že se nám akademii povedlo uspořádat, a i díky ní do školy zase pomalu vracet ducha spolupráce a pospolitosti. Tvořit něco společně pro ostatní má totiž smysl. Někdo si možná myslí, že poselství školy je jen v tom, jak dobře naučí děti matematiku nebo angličtinu. Ano, to je jistě důležité. Ale na stejné úrovni je umění ovládnout spolupráci v týmu, umět vyslechnout připomínky, přehnaně nekritizovat a podat pomocnou ruku, když je potřeba. Tohle všechno si díky akademii naši žáci zkoušejí a trénují.

A tak bych chtěla moc poděkovat všem kolegům, kteří akademii s dětmi připravovali, také Ivetě, Ondrovi, Honzovi a Jirkovi, protože se jim ani trošku neklepal hlas a příjemně nás provedli celým programem, a ještě Vojtovi Brázdovi, který celou akademii ozvučil.

Mgr. Jana Převrátilová