Partneři
Kotva

Roušky - AKTUALIZOVÁNO

Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ČR č. j.: MZDR 15757/2020-35/MIN/KAN
Více informací

Informace k prvnímu školnímu dni

Základní informace k zahájení školního roku 2020/2021
Více informací
Nepřehlédněte
Provoz školní družiny
31.8.2020

Od 1. září 2020 je zahájen pravidelný provoz školní družiny od 6.00 do 16.00 hodin.

Tisk
Sitemap
Mapa webu

Jaké to je, učit na dálku?

Vloženo: 20.5.2020 | Autor: Mgr. Radomíra Nováčková | Zobrazeno: 496x | Upraveno: 13.8.2020 | Upravil: Mgr. Radomíra Nováčková

Upřímně? Neobvyklé. Zvláštní. Najednou před sebou nemáte plnou třídu dětí, na kterou jste zvyklí. Znáte je a víte, co od nich můžete čekat. Není tu ani Martin, který s vámi bude neustále diskutovat, ani Markéta, která vás bude vždy pozorně poslouchat, ani Veronika, kterou nejvíc zajímá, co bude k obědu a kdy už konečně zazvoní. Díky mikroskopickému viru, který vystrašil celou společnost, zůstali doma a vy je máte najednou učit na dálku.

 

Každý z nás si našel svou cestu. Komunikace probíhá přes telefon, WhatsApp, facebook, Školu v pyžamu, e-mail nebo osobní předávkou učiva na určité období. Snažíme se pokračovat v jednotlivých předmětech, procvičovat dříve probranou látku, nabízet různé formy práce, odkazy, videa, i teď nám jde o to, aby byla práce tvořivá a smysluplná. Pro všechny je to nová zkušenost. Pracujeme s osvědčenými zdroji jako jsou učebnice, pracovní sešity, internetové stránky s online cvičeními, novinkou jsou výuková videa. Vyučování přírodovědných předmětů se orientuje na praktické úkoly - pokus, pozorování, měření, sběr rostlin.

 

Většina žáků naší školy pracuje svědomitě a pečlivě, kolegové si velmi chválí spolupráci s rodiči. Já osobně si myslím, že tato neobvyklá odstávka pomáhá posilovat vztahy učitelé (škola) - rodiče - děti, tak důležité a prospěšné pro společnou práci. 

 

Ale v lavicích pořád nesedí ani Martin, ani Markéta, ani Veronika. Místo dětí je nám každodenním společníkem monitor a klávesnice počítače či displej mobilního telefonu, přes ně k nim teď vede cesta.

 

Funguje to, ale není to prostě ono. Chybí rozesmáté tváře, když se jim něco povede, upatlané ruce od barev, protože právě něco dotvořily, naštvané výrazy, když ráno dupou do druhého patra a přitom by si raději ještě poležely v posteli. Tak už aby tu zase byly. Škola bez dětí je totiž jako písnička beze slov.

 

Mgr. Jana Převrátilová